Anneliese Michel (1952-1976)byla studentka, původem z katolické rodiny.
Byla to úplně obyčejná dívka, ale pouze do momentu, kdy se u ní začaly dít
neobvyklé věci.
Jednoho dne se u ní objevily zvláštní příznaky. Ve škole upadla do bezvědomí,
proto ji poslali rovnou domů. V noci ale trpěla silnými křečemi a
prokousla si jazyk. Sama uvedla, že během tohoto stavu cítila jakousi cizí
sílu, jak jí tlačí do postele.
Za pár dní ale byla již opět v pořádku a pokračovala ve svém běžném
životě. O pár měsíců později se ale objevil záchvat znovu, jen o něco silnější,
proto ji rodinný lékař poslal na testy s podezřením na epilepsii. Všechny
výsledky ale byly negativní, i přesto dívka musela začít brát léky proti
epilepsii, které brala až do svého úmrtí.
Rodiče jí zaplatili ozdravný pobyt v Mittelbergu, protože měla zánět plic a
pohrudnice. Rok se nic nedělo, ale po čase přišel další záchvat. Všechna
vyšetření byla opět negativní. Během svého pobytu v ozdravovně ale měla
jakési vize. Sama je popsala tak, že viděla „obrovskou šklebící se tlamu
ďábla“. Toto vidění měla vícekrát a proto propadla depresi a hlavně apatii.
Prodělávala další a další záchvaty, každé vyšetření však
bylo negativní. Časem začala cítit zápach, jako by se něco pálilo, ale nikdo
z jiných lidí nic necítil. Své vize měla stále častěji a když nic
nezabíralo, začala hledat pomoc v duchovním životě. V rámci duchovní
očisty se vydala do Itálie, ale tam nebyla schopna podívat se na obraz Krista,
natož vstoupit do kaple. Na své pouti u ní propukly silné agresivní sklony a
cestou napadla neznámou ženu.
O její případ se po tomto incidentu zajímá expert na
exorcismus, Adolf Rodewyk. Nechce jí zasahovat do života, ale je přesvědčen, že
dívku posedl ďábel. Anneliese se seznamuje s knězem Ernstem Altem, který
se s ní modlí. Znovu podstupuje řadu vyšetření, avšak opět
s negativními výsledky. V roce 1975 dostává Alt svolení
k provedení exorcismu.
Do konání prvního exorcismu se dívčin stav velmi zhoršil. Dočasně ochrnula,
prodělávala křečové záchvaty (téměř denně), propadala zuřivosti a během svých
stavů napadala vše, co se jí dostalo pod ruku. Začala být nebezpečná i pro
vlastní rodinu, která se o ní starala. Nemohla téměř vůbec spát. Vrhala se do
vzduchu, na zem, proti zdem, sebepoškozovala se. Několik hodin v kuse
nepříčetně volala Ježíše, aby jí pomohl. Měla návaly horka, kdy ze sebe servala
oblečení a poté se obličejem smáčela v záchodu.
Během prvního exorcismu údajně vymítači hovořili se šesti
démony – Kainem, Nerem, Luciferem, Hitlerem a farářem Fleischmannem ( kněz,
který porušil celibát). Anneliesin stav se zlepšil, přestala mít děsivé vize a
netrpěla depresemi ani záchvaty. V roce 1976 přestaly všechny symptomy
úplně. Její fyzický stav ale nebyl o nic lepší. Zemřela 1. července 1976, podle
pitvy vlivem podvýživy způsobené půstem během exorcismu. Byl to však nesmysl,
kvůli délce trvajícího exorcismu a také proto, že Anneliese odmítala potravu
již před očistným procesem. Její rodina
i vymítači byli obviněni, že dívku zabili, že ďáblem posedlá nebyla. Při pohřbu
zjistili, že se Anneliesino tělo nerozkládá, proto bylo spáleno.
zpracovala Kristýna Makarovová
