Pokud
řeknete člověku, který se alespoň trochu zajímá o záhady a tajemno, aby vám
vyjmenoval alespoň 5 jevů, které ho zaujaly, určitě se zmíní o Atlantidě.
Atlantida je mytický kontinent, kde měla sídlit velmi vyspělá civilizace.
Atlantidu měla zničit živelná pohroma (kolem roku 9600př.n.l.) Měla vzniknout
asi před 50-60 tisíci lety. Existence tohoto kontinentu nebyla nikdy potvrzena,
proto se stále vedou debaty o jeho existenci, popřípadě poloze jeho trosek. Jedním
zdrojem, ze kterého o Atlantidě něco málo víme, jsou Platonovy spisy. Popisuje
v nich atlantskou kulturu, státní zřízení a také, kde by měla ležet –
v dnešním Gibraltarském průlivu.
Platonovy spisy (Timaios a Kritias) pocházejí asi z roku 360 př. n. l. Vypráví
ve svých spisech o řeckém státníkovi Solonovi, který se o Atlantidě dozvěděl
při své cestě do Egypta. Podle něj měl existovat v Gibraltaru malý
kontinent. Této oblasti podle řecké mytologie panuje Poseidon – Atlantida se
jmenuje podle jeho nejstaršího syna Atlanta. Celkem měl Poseidon 10 synů, proto
se Atlantida měla členit na 10 provincií. Byla to velmi úrodná a zalidněná
země. Uprostřed hlavního města byl vystavěn chrám zasvěcený Poseidonovi. Stavebním
materiálem byl hlavně kámen – bílý, ale i černý a červený. Vyskytovalo se zde i
mnoho lázní. Byl zde také rozvinutý obchod s dalšími civilizacemi. Obyvatelstvo
bylo rozděleno na dvě rasy, nebyly zde žádné majetkové rozdíly a lidé se
dorozumívali telepaticky. Díky dobrým válečným strategiím se Atlanťanům podařilo
podmanit velkou část Středomoří. Poté se díky mohutnému zemětřesení potopil
celý kontinent do moře. Někteří odborníci tvrdí, že Atlantida mohla být buď
v blízkosti Kréty, nebo přímo na Krétě, ovšem nezůstaly tam žádné důkazy,
proto je tato teorie jedna z méně pravděpodobných. Další teorie
předpokládá, že by mohla Atlantida ležet v hloubkách průlivu Dardanely.
Může být ale téměř kdekoliv, protože na tom se lidé, věřící v Atlantidu,
nejspíše nikdy neshodnou. Většina vědců však předpokládá, že je to pouze výplod
Platonovy fantazie. Existuje totiž jen velmi málo písemných pramenů, které jsou
věrohodné a které poskytují stejné nebo alespoň podobné informace jako
Platonovy spisy.
zpracovala Kristýna Makarovová
