Napadlo Vás někdy, kde se asi vzala hmota, ze které je složena naše planeta a
vše, co na planetě žije, roste, nebo se jen tak „povaluje“? Hodně lidí si myslí, že za to mohl „velký
třesk“, ale mýlí se. Tato exploze byla totiž složena z vodíku, helia,
lithia a berrylia. Kde se tedy vzaly
ostatní prvky, které známe z hodin chemie ( kde do nás pracně učitelé
nacpali celou periodickou tabulku prvků) ?
Bylo zjištěno, že všechny tyto prvky pocházejí z niter hvězd. Jedna
z obrovského množství hvězd před 4, 6 miliardami lety explodovala, a to
právě na místě naší sluneční soustavy. Explozí se uvolnilo velké množství
prvků, které rozhrnují mlhovinu (vodík+helium), která tu od vzniku vesmíru
byla.
Mlhovina se po explozi začne smršťovat a vytvoří si jádro, začne rotovat a
vznikne tzv. protoplanetární disk. Jádro se díky gravitaci stále smršťuje a
zvyšuje svou teplotu. Když dosáhne
určité hodnoty, začne probíhat jaderná fúze – to znamená, že se začnou slučovat
jádra atomů a uvolňuje se nepředstavitelně velké množství energie. A tak vzniká
úplně nová hvězda – Slunce.
Ze zbytku protoplanetárního disku se stanou zárodky planet – prvky, jako je
železo, hořčík, hliník a křemík, se slučují do zrnek prachu. Částice se
neustále srážejí a tím vznikají stále větší kousky hmoty. Nejdříve vzniknou
malé kamínky, pak větší kameny, velké balvany a nakonec mají velikosti planet.
Jednou z planet je i naše Země. Časem sluneční vítr odvane zbytky
protoplanetárního disku.
Ve sluneční soustavě se tedy odehrávají série explozí a srážek. Podle toho taky
vypadala Země. První stadium existence planety se nazývá hadaikum (Hádés - bůh podsvětí). Na celém povrchu Země tekly řeky rozžhavených hornin.
Najednou se srážky v soustavě trochu umírní a vypadá to, že tu bude klid.
Když v tom se objeví planetka Theia. Ta do Země narazí obrovskou silou a
tím odtrhne kus hmoty z planety. Z této hmoty se později zformuje
Měsíc.
Přichází tzv. pozdní velké bombardování, které probíhá před asi 4 miliardami
let. V tomto období vznikají i dnes pozorovatelné krátery na Měsíci.
Planetu doslova bombardují asteroidy. Velké plynné planety (Jupiter, Saturn)
mění svou oběžnou dráhu a tím posouvají i ostatní planety z pásu
asteroidů.
Díky asteroidům se však na Zemi objevuje první voda. Na žhavé planetě se sice
téměř okamžitě odpařuje, ale tím teplota planety klesá. Když klesne pod 300
stupňů, začne na planetě poprvé pršet. Povrch chladne ještě více a začínají se
objevovat první oceány. A v pozdním bombardování také vzniká první život.
Na některých místech totiž byly podmínky natolik příznivé, aby se zde mohl
rozvíjet nejjednodušší jednobuněčný život. Ten se dále rozvíjí. Všechny
organismy, od těch nejmenších až po ty nejsložitější, jsou přímými předky
jednobuněčných organismů, vše je výsledkem vývoje, dlouhého asi 4 miliardy let.
zpracovala Kristýna Makarovová
