Draci jsou mýtická stvoření, které se objevuje v nejrůznějších pohádkách,
pověstech a příbězích z celého světa. Jak takový drak vypadá?
Drak je obrovská „ještěrka“, může mít různý počet nohou i hlav a chrlí oheň,
mráz, nebo plive smrtící jed. Draci můžou být jak dobří, tak zlí. Nejčastější verze
draka je ta zlá, jsou to krvelačné příšery se sklonem ničení všeho v okolí
a požírají lidi i zvířata. Jejich kůže je šupinatá, ale barva není určena,
mohou mít jakoukoliv barvu od bílé po černou. Mají obrovskou sluj ve skalách,
kde stráží většinou poklad nepředstavitelné hodnoty. Také ve sluji mají hnízdo
s vejci, ze kterých se líhnou malí dráčci.
O dracích se nejspíše mluvilo ještě předtím, než lidé znali písmo. A když už
lidé uměli psát, zanechali našim generacím báje o dracích, kteří strážili zlaté
rouno (Řecko). Vyskytují se také v Enúma eliš (akkadský epos). O dracích
se spekulovalo i v Egyptě, kde měli dračího boha Apopa. V germánské
mytologii se vyskytuje boj Thóra s drakem a drak je také zmíněn
v legendě o Siegfriedovi, kde bojoval s drakem Fafnirem.
Asijští draci
Většinou žijí ve vodě, proto mají ocas zakončený ploutví. Mají i křídla, ta
jsou však zakrnělá, protože je draci nepoužívají – i přesto umějí létat. Mají
také schopnost sršit oheň, ale nevyužívají toho, spíše přivolávají deště,
vrhají blesky, atp.Umí měnit svou velikost a také se učinit neviditelným. Mají
léčitelské schopnosti, dokážou i člověka oživit.
V asijské kultuře jsou velmi uctíváni, drak zde znamená bohatství, moc nebo
symbol deště a jara.
Evropští draci
Každý evropský drak vám bude nejvíce připomínat přerostlou ještěrku, nebo krokodýla, ve středověku měl podobu i hada. Má většinou 2 nebo více hlav. Počet hlav není dědičný, každý drak může mít dráčátko, které má více či méně hlav než jeho rodiče. Má přední i zadní končetiny, ocas, který je porostlý „trny“ a většinou mají i křídla, která vypadají jako netopýří. Existují i draci žijící v moři, ale nejsou tak častí.Draci se vyskytují i v Bibli, vyobrazeni jako pomocníci Satana. Dále jsou vyobrazeni v Knize Henochově.
zpracovala Kristýna Makarovová
