V Japonsku, na úpatí hory Fudži, leží les Aokigahara. Byl by to úplně obyčejný
les, jakých jsou na planetě spousty, ale v tomhle lese se děje něco
podivného. Vlastně to, co se děje v tomhle lese, připomíná nějaký horor.
Zrovna v tomhle lese si totiž sebevrazi nejčastěji berou svůj život.
Sebevraždy jsou v Japonsku proslulé, ať už při sepukku, kdy si samurajové
rozřezávali svá břicha, přes piloty kamikadze až dodnes, v lese
Aokigahara. Zde se ročně objeví asi 100 mrtvol, u kterých jsou prokázány znaky
sebevraždy. Nejvíce jich je nalézáno přímo uprostřed lesa, zvaného Jukai.
Ale proč se zabíjejí zrovna v tomto lese? To není zcela jasné, ale vina se
přikládá jedné knize. Prales sebevrahů zkoumá geolog Azusa Hayano, který sám
v lese objevil nejméně 100 mrtvol. Sám ale neví, proč se tohle děje zrovna
v tomto lese.
Proč se ten nebo ten člověk zabije – to se dá zjistit z věcí, které si
s sebou sebevrazi nosí do lesa.
Kniha, která takto ovlivňuje Japonce a Japonky, pochází z roku 1960 a
končí tím, že dva mladí lidé jsou zamilovaní, ale nemohou spolu být, proto
odchází společně spáchat sebevraždu, právě do lesa Aokigahara. Příběh si
japonská populace zamilovala a mnoho mladých se snaží napodobit své knižní
idoly. (Podobně, jako když byla vydána kniha Utrpení mladého Werthera od
Goetheho)
Prales byl ale místem smrti již v dřívějších dobách. Ve středověku zde
měly pobývat různé přízraky a démoni, v 19. století sloužil les jako místo
pro ubasute (Mladí muži odnášeli své staré a bezmocné matky do středu lesa, aby
zde v klidu a osamoceně zemřely.).
zpracovala Kristýna Makarovová
