Ve druhé polovině dvacátého století vznikl nápad, že lidé vytvoří nejhlubší vrt
na světě a to se jim taky povedlo. Tento vrt je zapsán v Guinessově knize
rekordů, ovšem byl by hlubší, kdyby se nestala velmi zvláštní věc.
Jako místo pro uskutečnění tohoto
projektu se zvolil poloostrov Kola. Původně měl být vrt hluboký nejméně 15 km.
Díky uskutečnění tohoto projektu vědci získali plno nových poznatků o pohybu
litosférických desek a o složení zemské kůry. Vědci byli také překvapeni
složením plynů v různých hloubkách, například vysokou koncentrací vodíku.
Práce ale skončily asi 13 km hluboko. Co stálo za ukončením projektu?
Tehdejší vláda Sovětského svazu vše
vysvětlovala tak, že nebyl dostatek financí, ale bylo prokázáno, že plno jiných
firem nabízelo velké obnosy za to, že by projekt pokračoval. Někteří badatelé tvrdí,
že právě kolský vrt byl příčinou různých rozporů v Sovětském svazu,
protože objevili něco, co vyděsilo všechny pracovníky, dokonce i vládu. Proto
to chtěli „ututlat“. Do médií se však dostaly výpovědi pracovníků ve vrtu.
Z jejich výpovědi vyplývá, že vědci zde objevili něco velmi pozoruhodného
a zároveň velmi děsivého. Když do vrtu spustili speciální mikrofon, který měl
nahrávat zvuky, které vydávají litosférické desky při pohybu,uslyšeli děsivý
zvuk podobný lidskému křiku, pláči a bolestnému sténání mnoha lidí. Zpočátku si
mysleli, že tyto zvuky vydává jejich vlastní technika, ale po dokonalém seřízení
zjistili, že zvuky skutečně vycházejí přímo z vrtu. Z šachty pak prý
vyskočilo cosi neviditelného, co všechny vyděsilo ještě mnohem více. Kromě
hlasů prý také viděli zvláštní úkaz, tvořený jakýmsi svítícím plynem a stínem
ve tvaru netopýřích křídel. Všichni, kdo tu pracovali, dostali léky na vymazání
krátkodobé paměti, protože křičeli hrůzou i ze spaní. V roce 1995 byl vrt
zakonzervován. O vrtu se nyní diskutuje ve Spojených státech a v některých
členských státech Evropské unie.
Zvuk vrtu:
zpracovala Kristýna Makarovová
