Jelikož jsem se od mala zajímal o nadpřirozeno, bylo samozřejmostí, že ani v mé knihovničce nechybělo několik knih o magii. A jedna z mnoha informací mě zaujala. Článek o děravých kamenech.
V příběhu šlo o to, že pokud se najde kamínek v kterém je přírodou vytvořená díra či dírka, propůjčuje nositeli schopnost vidět věci a tvory, které by jinak lidské oko nevidělo.
Tahle myšlenka mě nadchla mnohem více ve chvíli, když přijela babička z dovolené u moře a mě se právě takový kámen dostal do rukou. Nosil jsem ho na šňůrce docela dlouho a nic se nedělo. Jednoho odpoledne se však stalo něco, co mě vyděsilo a zaujalo zároveň. Byli jsme venku kousíček od města na okraji louky mezi keři a stromy. Kdo viděl film Predátor, dokáže si představit, co se zhruba stalo. Na louce bylo velké vedro, vzduch se tetelil nad trávou jako nad horkým asfaltem. Najednou se to objevilo. Nebyl to jakýsi tvar ale byl to docela přesný tvar lidské postavy. A pohyboval se. Zahlédl jsem ho pár metrů přede mnou a jako by odběhl bokem mezi keře. A o chvíli později se mihl kousek po mé pravé ruce. Nevím přesně jestli ten pohyb byl mířený ke mě nebo okolo mě, ale vzápětí jsem pocítil neskutečný nával chladu, opravdu hodně ledového vzduchu. A to bylo léto.Musím přiznat, že se v té chvíli o nějaké odvaze mluvit nedalo.
Měl jsem hrdlo sevřené strachem a chvíli jsem se ani nepohnul. A nikdo nic neviděl, jenom já.
Po pár dnech jsem ten kámen ztratil a už nikdy nenašel. A jsem za to i tak trochu rád.
upraveno, od fanouška
