Vlkodlak – to je mytická bytost, která vypadá jako člověk, ale má schopnost se
proměnit ve vlka nebo v jinou bytost, vlkovi podobnou. Má neuvěřitelnou
sílu v obou svých podobách, většinou je mužského pohlaví a může být jak
zlá, tak dobrá. Ve vlka se mohli dobrovolně proměnit kdykoliv, ale za úplňku se
proměnili nesvévolně.
Legendy o proměnách ve vlkodlaka pocházejí již od počátků lidstva, ale nebyly
to klasičtí vlkodlakové, jak je známe dnes. Tato představa vlkodlaka pochází až
ze středověku. V germánské kultuře byl vlk zasvěcen Wodanu ( nejvyšší
severský bůh, známý také pod jménem Odin), proto nebyl považován za zlého. U
Slovanů však byl vlk považován za jasného „záporáka“. Nejstarší zmínkou o typických
vlkodlacích je pasáž ze Slova o pluku Igorově – tam byl za vlkodlaka považován
kníže Vseslav, který měl po nocích běhat ve slovanských lesích ve vlčí podobě.
Mýty o vlkodlacích tedy pochází od slovanského a germánského národa. Představa
tohoto stvoření však nebyla nikdy zcela jednotná. Rozdíly byly hlavně
v tom, jak se člověk mohl stát vlkodlakem. To se dělí do několika skupin.
1. Narození – vlkodlakem byl většinou ten, kdo se narodil se zuby, nebo nohama
napřed. Mohou to být i lidé narození při úplňku nebo na Vánoce. Vlkodlak také
mohl vzniknout tak, že lidská žena měla potomka s upírem, nebo jiným
vlkodlakem. Vlkodlaci mají od narození schopnost proměnit se i v jiná
zvířata než ve vlka, například v medvěda, kočku, psa nebo dokonce i v
krávu.
2. Zakletí – čaroděj (ale ne čarodějnice!) zakleje člověka do vlčí podoby. Vlkodlak
nemá možnost se svévolně proměnit do lidské podoby.
3. Styk s jiným vlkodlakem – pokousáním, vypitím nebo jiným stykem
s močí či krví vlkodlaka
4. Mrtvoly – pokud přes hrob přeběhne kočka, pes nebo kohout, mrtvola se stává
vlkodlakem.
Způsob, jakým se člověk vlkodlakem stal, ovlivní, jestli bude vlkodlakem
„hodným“ nebo „zlým“. Pokud se člověk jako vlkodlak narodí, je zlý – sesílá na
dobytek mor, ubližuje lidem – může je i zabíjet, má touhu pokousat co nejvíce
lidí. Zabít ho bylo velmi náročné a
jediným způsobem, jak ho zabít, bylo, když byl vlkodlak ve své lidské podobě.
Člověk, který se stal vlkodlakem tak, že byl zaklet, byl hodný. Musel pomáhat
lidem a vysvobozen mohl být pouze tak, že z něj čaroděj kletbu zase sňal.
Vlkodlaci, kteří se stali vlkodlaky stykem s jiným vlkodlakem, byli
povětšinou zlí. Nejjednodušší způsob, jak se zbavit kletby, bylo, že udělá
v lidské podobě kotrmelec přes kládu. Pokud někdo zničil oblečení
vlkodlaka, zůstal vlkodlak už napořád ve své vlčí podobě.
Vlkodlaci vzniklí z mrtvol byli většinou hodní, pokud s nimi nějaká
žena otěhotněla, dítě se narodilo bez kostí.
A jak vznikli první vlkodlaci? Mýtus říká, že v 15. století cestoval napříč
Transylvánií hrabě Vlad (Dracula). Na své cestě nechal povraždit všechny lidi,
ukryté v jakémsi klášteře. Za to ho místní opat proklel. Jakmile se poprvé
napil krve, všichni zavraždění vstali z mrtvých a stali se vlkodlaky,
kteří měli za úkol střežit rod lidí.
zpracovala Kristýna Makarovová
