Klinická smrt je určitý stav člověka, do kterého se dostane v ohrožení
života.
Zážitky lidí po klinické smrti jsou velmi zvláštní a vědecky
nevysvětlitelné (protože věda popírá existenci lidské duše). Lidé, kteří prožili
klinickou smrt, popisují svůj zážitek velmi podobně – vidí své vlastní tělo
ležet nehybně na operačním stole odkudsi shora. Vidí, jak se je lékaři snaží
oživit, slyší vše, co se děje kolem nich. Ostatní lidé kteří prožili svou
vlastní smrt, říkají, že viděli jakousi světelnou bytost, která je naplní
neuvěřitelným štěstím a za kterou putují tunelem.Poté uslyší hlas, který jim
říká, že se mají vrátit, že nenadešel jejich čas. Poté se pacient většinou
probudí ve svém těle. V dokumentu
„Byl jsem mrtvý“ je spoustu zdokumentovaných případů lidí po klinické smrti,
dokonce jeden z pacientů dokázal popsat detailně vše, co se dělo
v domě i mimo dům v moment, kdy ležel „mrtvý“ na podlaze.
Věda tyto prožitky vysvětluje jako halucinace, ale přesnost, s jakou lidé
popisují i velmi detailní věci kolem sebe, jsou přinejmenším zarážející. Proto
vznikla podpora teorie, že člověk má svou duši. Ta po „smrti“ vycestuje
z těla ven, a vnímá vše, co se děje kolem. Je to něco, co dokáže cestovat
i skrze zdi. Při oživení těla pacienta se do těla vrací a do mozku předá
všechny informace, které posbírala.
Dokument "Byl jsem mrtvý" - http://www.youtube.com/watch?v=XoJmLwTJR1M
zpracovala Kristýna Makarovová
